„Před časem jsem se zaobírala myšlenkou, co je mým úkolem na Zemi. Co vlastně tady pohledávám. Hledala jsem odpovědi v různých alternativních směrech léčení i spiritualitě. Léčila jsem si bolavá místa návštěvami různých seminářů s tématy uzdravování sebe sama a také svého okolí. Zkušenosti ze seminářů bývaly více či méně vhodné a někdy i úsměvné. Hledala jsem pomoc venku v lidech, o kterých jsem se domnívala, že tohle přeci ví lépe než já. Já se cítila ztracená a nepochopená. Nikdy jsem nenašla odpovědi, které by mě uspokojily natolik, abych přestala hledat. Stále přicházely nové a nové otázky, na které jsem se ptala a mnohdy jsem dostala odpovědi, které jsem už někde četla. Lidé kolem mě papouškovali stále dokola to, co si jinde od jiných „mistrů“ přečetli a předkládali to jako fakta bez dalších souvislostí či pochopení problému. Sílilo moje rozčarování nad tím, že dostávám stále stejné odpovědi, ovšem nikde ve mně se neodehrála žádná změna. Ač jsem se snažila začlenit nabyté informace do svého života, nikdy problémy nevymizely. Toužila jsem získat lásku, sebeúctu, vnitřní sílu, harmonii.

Začala jsem se ptát, ptát svého srdce. A odpovědi přicházely. Pochopila jsem, že jedině tak najdu, co hledám. Klid, mír, lásku … vše, po čem tak toužím.“

Hanka Fabijenna